Border kolie díky své pracovitosti a chuti učit se novým věcem, jsou vynikajícími partnery ke psím sportům.

Sportů pro aktivní pánečky a jejich čtyřnohé mazlíčky, neustále přibývá. Takže v dnešní době si vybere určitě každý!

Agility

Agility je výchovná i zábavná činnost psovoda se psem. Podle nároků na výkon lze agility provozovat jako rekreační hru i jako vrcholový sport. Je určeno pro psy všech plemen a psovody všech věkových kategorií. Agility je bezkontaktní sport se zvláštním důrazem na úzký a přátelský kontakt se psovodem a radost z pohybu, ve kterém pes bez vodítka a obojku překonává na povel psovoda různé překážky. Ze strany psovoda vyžaduje agility rychlé reakce, promyšlené vedení psa i sportovní výkon při běhu se psem. Psu a psovodu by agility mělo přinášet radost a prohlubovat jejich partnerský vztah. Řád agility vychází z mezinárodního reglementu agility FCI. Pro provozování agility jsou závazné podmínky dané tímto Řádem agility ČR, Soutěžním řádem Klubu agility ČR a Řádem na ochranu psů při soutěžích agility.

Agility předpokládá dokonalý partnerský vztah mezi psem a psovodem. Oba spolu tvoří jeden tým. O vítězi závodů agility rozhoduje pouze společný sportovní výkon týmu psa a psovoda bez rozdílu.  

Více informací o aility zde

Dogdancing

Sport, kde pes pod vedením psovoda provádí cviky v rytmu hudby (alepoň přibližně) má různé názvy. Nejčastější je tanec se psem, ale teď se začíná hodně používat i mnohem přiléhavější dogdancing. V Anglii je zase nejrozšířenější Heelwork to Music, protože sport vznikl z obedience (heelwork - chůze u nohy; obedience - poslušnost). V Americe se spíše používá Musical Freestyle, v Holandsku zase Canine Freestyle... V podstatě to vše je dogdancing.

Co vše může pes v dogdancing předvádět? Pokud cviky neohrožují zdraví psa (psovod se může zranit dle libosti), tak se fantazii meze nekladou. Je povolena celá škála pohybů od chůze u nohy, po otočky, slalom mezi nohama, couvání, podávání pacek, panáčkování, válení sudů, skákání přes ruce nebo nohy psovoda.... Jen pozor, některé cviky jsou pro nedospělého psa s nedovyvinutými klouby nebezpečné (couvání, chůze na zadních, rotování v otočkách nebo sudech, skoky).

Na dogdancing je krásné to, že není náročný ani na čas, ani na prostor, ani na finance. Člověk nepotřebuje žádné zvláštní pomůcky, stačí cvičit deset minut doma a na procházce a pes se naučí mnoho nových věcí, i když majitel nemá třeba závodní ambice.

Více informací o Dogdancingu zde

Dogfrisbee

Dogfrisbee vzniklo v 70. letech v Americe. Zjednodušeně řečeno se jedná o házení létajících disků (talířů), které pes chytá.

V dogfrisbee existuje několik odlišných disciplín, které lze rozdělit do dvou kategorií: distanční disciplíny a freestyle.

Distanční disciplíny

Ve všech distančních disciplínách platí pouze pokus, kdy pes chytí hozený disk ze vzduchu.

• the Quadruped

Quadruped je vyřazovací soutěž v hodu do dálky. Je to jediná disciplína, kde muži a ženy závodí zvlášť. Soutěžící nejdříve absolvují jeden hod diskem bez psa a podle dosaženého výsledku jsou rozděleni do čtyř skupin. Každý tým ve skupině má tři pokusy na co nejdelší chycený hod, nejhorší tým vypadne a ostatní postupují stejným způsobem, dokud z každé skupiny nevzejde jeden vítězný tým. Vítězové skupin se poté stejným způsobem utkají mezi sebou.

• TimeTrial

Ve vzdálenosti 20 yardů od startovní lajny je vyznačena druhá lajna. Úkolem týmu je v co nejkratším čase dvakrát chytit a přinést disk hozený za tuto hranici.

• DogDartbee

Ve vzdálenosti 20 yardů od startovní lajny je střed terče. Terč se skládá ze čtyř kružnic: středová kružnice má průměr 0,5m, druhá 2,5m, třetí 4,5m a vnější 6,5m. Hodnotí se, kam dopadnou přední nohy psa: za disk chycený ve středu tým získává 100 bodů, ve 2. zóně 50 bodů, ve 3. zóně 30 bodů a ve 4. zóně 10 bodů. Pokud pes dopadne každou nohou do jiné zóny, počítá se zóna s nižším bodovým ohodnocením. Výjimkou je středová zóna, ve které stačí dopad jakékoli jedné nohy. Každý tým absolvuje tři kola po třech hodech, body se sčítají a osm nejlepších postupuje do semifinále. Z něj pak do finále postupují čtyři týmy.

• Super Pro Toss & Fetch

Hřiště je po své délce rozděleno do pěti zón. Za chycení disku mezi 0-10 yrdya nezíská tým žádný bod, mezi 10-20 yardy 1 bod, mezi 20-30 yardy 2 body, mezi 30-40 yardy 3 body a dále než za 40 yardy 4 body. Další zóna široká 5 yardů vede středem hřiště napříč ostatními zónami; začíná ve vzdálenosti 10 yardů a končí ve vzdálenosti 50 yardů. Za chycení disku v této středové zóně se týmu připočítává 0,5 bodů navíc. Za chycení disku ve výskoku se rovněž přičítá 0,5 bodu. Tým má 90 sekund na získání co nejvyššího počtu bodů, přičemž do konečného výsledku se započítává pouze pět nejlepších pokusů. Maximum získaných bodů je tedy 25.

Freestyle

V případě USDDN má tým k dispozici 10 disků, 2 minuty a hudbu dle vlastního výběru na předvedení své sestavy. Jejich vystoupení je hodnoceno čtyřmi rozhodčími. První rozhodčí sleduje psa - jeho zájem o disky, atletické schopnosti, aportovací schopnosti atd. Druhý rozhodčí sleduje hráče - rozmanitost předvedených hodů, využití hrací plochy, schopnost plynule sbírat rozhozené disky atd. Třetí rozhodčí sleduje týmové prvky - overy (přeskoky psa přes hráče), vaulty (odrazy psa z těla hráče), multiple (min. 3 disky chycené rychle za sebou), dog catch (chycení psa ve výskoku), directional distance movement (min. 4 disky za sebou, které pes chytí ve větší vzdálenosti od hráče, např. v kruhu kolem hráče), team movement (společný pohyb psa a psovoda, např. společné otočky) a passing (dvě míjení psovoda v přímé linii). Čtvrtý rozhodčí počítá, kolik disků pes chytil a minul. Každý rozhodčí může dát týmu maximálně 10 bodů, tzn. nejvyšší možný dosažený počet bodů je 40.

Na závodech freestyle jako samostatná disciplína neexistuje. Vypisuje se soutěž "frisbee", která se sestává ze dvou kol freestylu a jednoho kola Toss & Fetch (stejné jako Super Pro Toss & Fetch, pouze chybí středová zóna). Aby poměr freestyle : Toss & Fetch byl roven 80 : 20, násobí se počet bodů za každé kolo freestylu koeficientem 1,5. Všechny body se posléze sečtou.

Více informací o dogfrisbee zde

Flyball

Flyball je sport i zábava pro temperamentní psy všech plemen. Oproti agility má výhodu, že pro psovoda není tolik náročný, takže se mu mohou věnovat i fyzicky méně disponovaní psovodi.

Utkávají se v něm dvě čtyřčlenná družstva na dvou stejných flyballových dráhách. Každá dráha se skládá ze čtyř stejných skokových překážek a flyballového boxu, který vystřeluje míček.

Na povel psovoda, který však zůstává za startovní linií, vyběhne pes na dráhu, překoná čtyři skokové překážky, naskočí na desku boxu (provede tzv. plaveckou otočku) - tím spustí mechaniku, chytí vystřelený míček a aportuje ho zpět přes překážky k psovodovi.

V okamžiku, kdy první pes z družstva protne cílovou čáru, vybíhá další pes. Vítězí družstvo, které má jako první v cíli všechny čtyři psy (a míčky).

Souhra družstva a vzájemná snášenlivost psů je ve flyballu mimořádně důležitá. Psi se spolu střídají na startovní/cílové čáře a v optimálním případě se míjejí čumák-čumák, přičemž se nesmí vzájemně napadnout. Nic pro psí závistivce, kteří nesnesou, když proti nim přibíhá pes s míčkem... Na střídání se dá vyhrát nebo prohrát závod.

Závody družstev bývají velmi napínavé a právě v těchto okamžicích se flyball stává nefalšovaným adrenalinovým sportem. Do poslední chvíle není rozhodnuto, kdo vyhraje, neboť na dráze se může ve zlomku vteřiny stát cokoliv...

Někdy se konají také závody dvojic nebo trojic, ale takovýto závod už nebývá tak zajímavý jako závod družstev. Závody jednotlivců, které se pořádaly dříve, se už v současné době nepořádají.

Více informací o flyballu zde

Obedience

Českým překladem anglického slova „obedience“ je poslušnost či ovladatelnost. Cílem edience je naučit psa spolupracovat s psovodem, zadané cviky pes musí vykonávat radostně a zároveň přesně. Zvláštní důraz je kladen na vzájemný vztah mezi psem a psovodem a na schopnost psa pracovat ve vzdálenosti od psovoda. Měl by být brán ohled na fyzické dispozice psa. V obedience provádí psovod se svým psem postupně deset cviků. Devět z nich prověřuje poslušnost a ovladatelnost psa, jeden spadá do kategorie pachových prací – jedná se o rozlišení předmětu psovoda.

Více informaací o obedienci zde

Dogtrekkinng

Dog-trekking je extrémní kynologickým vytrvalostním sportem, při němž jsou překonávány mimořádné vzdálenosti v časovém limitu.

Psovod je se psem při dogtrekkingu spojen buď postrojem a vodítkem připjatým k bedernímu pásu, nebo vede psa pouze na vodítku (či střídáním obou variant). V žádném případě není možno jít se psem "na volno" (ani krátkodobě).

Dogtrekkingové akce jsou obvykle pořádány na 100 a více kilometrů. Za nejkratší dogtrekking lze respektovat podnik na 80 km. Jsou buď etapové (různé místo startu a cíle), nebo respektují pouze časový limit. Při etapovém dogtrekkingu je doporučená délka etapy min. 40km.

Účastníci jsou při dogtrekkingu odkázáni sami na sebe a před započetím podniku podepisují prohlášení, jímž ztvrzují, že vstupují do akce výhradně na vlastní nebezpečí a že jsou si vědomí úplné vlastní zodpovědnosti za sebe a svého psa.

Dog-trekking je kynologickým outdoorovým sportem, který vede účastníky k samostatnému rozvíjení fyzických a mentálních (např. orientačních) schopností. Rozvíjí souhru a vzájemné pochopení člověka a psa.

Více informací o dogtrekkingu zde

Mushing

 Mushing je sport psích spřežení. Samozřejmě když uslyšíme tuhle větu vybaví se nám rozhodně jiná plemena než je border kolie. např.: husky, malamuti a jiná silnější plemena. Ale border kolie na startu můžeme vidět také.

Pod mushing spadají tři sporty:

• Skijöring

Je zimní sport, při kterém je člověk na lyžích připoután tažným lanem ke psu (nebo více psům). Název pochází z norského slova skikjøring, které znamená doslova "řízení na lyžích". Z neznámého důvodu při pojmenování sportu vypadlo písmeno k. Slovo skijöring, skijøring nedává v norštině (popř. dánštině, švédštině) smysl.

Pes by měl být poslušný, vytrvalý, silný a neagresivní. Závody ve skijöringu se konají při závodech psích spřežení. Kategorie jsou rozdělené na ženy a muže, jezdí se s jedním nebo i dvěma psy. První závody skijöringu se v Československu konaly při závodech psích spřežení 16. března 1985 v Peci pod Sněžkou.

• Bikejoring

  Další odvětví tažných sportů oblíbené hlavně u těch, kteří vlastní jen jednoho psa a chtějí se věnovat některému z rychlostních disciplín. Jezdci se psím spřežením v období, kdy není sníh, trénují na kolečkových vozících. Bikejöring se vyvinul jako jedna z letních alternativ (kromě běhu se psem a jízdě na koloběžce se psem) pro ty, kteří se věnovali zimním sportům, např. skijöringu.

V našem mírném pásmu bývá, snad kromě hor, sněhu poskrovnu, a tak se stal po čase samostatným sportem. Vhodné plemeno psa je stejné jako u jiných tažných sportů. A také jako u nich začínáme s plnou tréninkovou zátěží až po ukončení tělesného vývoje našeho psa. I když je kondice a zdraví jezdce velmi důležité, stejně podstatné je zvládnutí techniky jízdy v nerovném terénu

• Canicross

Canicross se řadí do kategorie sprint. Jako běžci si pod pojmem sprint představíte 60 či 100 m, někteří vytrvalci možná i 400 m, ale vězte, že tady to znamená dva dny po sobě 2–7 km (nejčastěji to bývá cca 5 km a oba dny stejná trasa). Jedná se o běh v terénu – kros, kdy běžec má speciální sedák, podobný horolezeckému, vyvinutý pro tyto sporty. Pes má postroj – takový, aby ho nikde nedřel, nepřekážel v pohybu a dovolil mu běžet co nejefektivněji v tahu. Spolu jsou běžec a pes spojeni šňůrou s amortizérem, tzv. skijoringovou šňůrou (gumová část je zde především pro ochranu páteře psa), která bývá dlouhá cca 2 m v natažení. Princip spočívá v tom, že by pes měl od startu až do cíle běžet před běžcem, naplno táhnout, reagovat na povely, kdy kam zahnout, z jaké strany oběhnout jiný závodní tým (myslím tím ať už jiného canicrossaře či spřežení atp.), popřípadě aby zpomalil při seběhu z prudšího kopce.