Vítejte na našich stránkách

Jmenuji se Gabriela a plemeno border kolie  mě nadchlo natolik, že jsme se rozhodla pro koupi jednoho černobílého “dárečku“.

Vůbec poprvé mě zaujalo tohle plemeno když mi bylo 10. S taťkou jsme byli na výstavě psů intercanis, kde jsme viděli border kolie  v akci! A to doslova protože v Brně při příležitosti této výstavy je možné shlédnout velké množství doprovodného programu a jedním z nich bylo pasení hus. Border kolie, které pásli, nás ohromily svoji poslušností, jakoby předvídali povely svého pána. Bylo to neuvěřitelné. A od té doby jsme se o toto plemeno začali zajímat.

Ale pejska jsme v té době měli, irského setra Adárka se, kterým jsem vyrůstala. Byl to miláček. Takže o koupi dalšího pejska jsme nepřemýšleli. Bohužel Adárek zemřel, bylo mi 12 a samozřejmě se mi po něm stýskalo a snažila jsem se  rodiče ukecat na dalšího pejska. To už jsem měla na mysli border kolii. Jenomže jsem vrcholově sportovala a naši dobře věděli, že bych na tak aktivního pejska neměla tolik času kolik by potřeboval. Ale psí kamarád mi velice chyběl, no a moje bývalá spolužačka v té době měla štěňátko dalmatina na, kterého vůbec neměli čas, takže jsem ho  chodila venčit, neměl žádnou výchovu takže spíše venčil on mě :-).  Když mi ve škole vykládala že už ho opravdu nezvládají- ničí jim byt a neposlouchá, že už byl ve dvou rodinách ale obě jej vrátili ze slovy, že je to nezvladatelný pes a tak že ho musí dát do útulku. Doma jsem to vykládali taťkovi a snažila jsem se ho přemluvit k tomu aby jsme si toho pejska vzali. Podařilo se.

Tak jsme měli nového pejska HUGINKA je to dalmatinek. Byl to fakt poděs, vzali jsme si ho v jeho 8 měsících a kromě toho, že znal svoje jméno tak neuměl vůbec nic. A zpočátku jsme si s ním doopravdy užili. Huginek velice rád kousal, ostatně jako každé štěně jenomže štěňátko rozkouše papuč nebo něco mešího, no ale naše přerostlé štěně se pustilo rovnou do sedačky, potom do postele a zřídil je tak že, jsme sami nechápali. Učení poslušnosti bylo těžké, ale díky zkušenostem mého tatínka jsme to zvládli. Hugo se naučil, spoustu povelů ale jako správný dalmatin Vás poslechne desetkrát na slovo a po jedenácté si postaví hlavu a jednoduše zdrhne, někdy jeho útěky trvali i 2 hodiny ale vždy našel cestu zpět. Asi vůbec nejtěžší bylo a doposud je, že Hugo do té doby než jsme si ho vzali neznal žádného jiného pejska, takže byl na ně agresivní. Měli jsme u Huga nejedno zranění způsobené potyčkou s jiným pejskem, ale naštěstí nikdy to nebylo nic vážného. Jenomže tato skutečnost, že se Hugo nesnesl s jinými psi mu nejvíce uškodila v jeho tehdejší zálibě a to bylo agility. Huga totiž velmi bavilo a díky jeho rychlosti by nebyl vůbec špatný agiliťák. Jenomže to by před naším závodem museli všichni opustit místo závodu, hl. tedy psi aby se Hugo věnoval agility a ne ostatním pejskům a to samozřejmě nejde :-). Je dobré že máme chatu kam naši velmi často jezdí a tam si Hugo svůj temperament vybíjí, těší se z dlouhých procházek a pokud se mu místo venčení nelíbilo tak po návratu na chatu uteče a udělá si svoji procházku. Jednou na své procházce potkal psí slečnu- německého pinče. a výsledkem tohoto setkání bylo 6 štěňátek. Otec štěňátek byl znát ihned po porodu, jelikož dalmatin má opravdu specifické zbarvení :-) no a tři štěňátek se potatila.

Takže Hugo byl prozrazen a majitelé fenečky ihned věděli, za kým mají jít. Naštěstí všechna štěňátka našla svůj domov a všechno dobře dopadlo.

Teď už je Hugovi 7 let, a pomalu se začíná Zklidňovat. Jinak je to ten nejmazlivější pejsek co znám, když jsme doma neustále ho někdo musí hladit nebo škrabkat má svoje účinné metody jak toho docílit. No, a když už jsme u toho  musím se ještě zmínit o tom jak je Huginek inteligentní a vynalézavý pejsek. Sám se naučil otevírat dveře. Říkáte si, že to u psa není nic výjimečného? To jste neviděli, jak to dělá Hugo. Je jako baletka, s velkou ladností se postaví na zadní a jednou tlapkou velice pomalu a tiše otevře dveře, poté zase ladně seskočí na čtyři, prostě nepoznáte, jestli otevírá člověk nebo Hugo. Dokonce umí i předstírat spánek. Využívá toho když odcházíme z domu, ujišťuje nás že hezky spinká na svém místě ale jakmile se za námi zaklapnou dveře slyšíme jak jeho drápky klapou o dlažbu  a šine si to do mého pokoje a jde se uvelebit do postele.

Je to prostě naše zlatíčko, i když jsme s ním měli spoustu trápení, jsme pyšní na to, že jsme ho dokázali vychovat a zachránili jej před životem v útulku nebo někde v kotci na řetězu.

Huginek má velkou kamárádku Chocolate "Čoki",  což je fenečka maďarského ohaře, která patří naším známím- Zdeňce a Mirkovi.  Zdeňka Čokinku poprvé  potkala na Brněnské výstavě jako 4. měsíční štěňátko. Zalíbila se jí na tolik, že se ještě ten den domluvila s její majitelkou na koupi. Hned příští týden si Čoki odvezla domů.  Čoki pravidelně nvštěvuje cvičák, a díky tomu složila hravě zkoušky ZOP. Teď už jen udělat myslivecké zkoušky a zúčastnit se bonitace,  aby se mohla stát chovnou fenou. No a pokud se to všechno povede a najde se i pěkný chovný pejsek doufejme, že budou následovat krásná štěňátka.

S Hugem tvoří skvělou dvojku jelikož jsou oba dva velice temperamentní, neustále si spolu hrají a nenechají jeden druhého na pokoji. Uklidní se jen ve chvíli, kdy se na stůl donese nějaké jídlo. To oba dva zpozorní a snaží se získat co nejvíce dobrot. 

Více fotek Huga i čoky najdete v Galerii Fotek

A videa můžete zhlédnout ve Videogalerii

No a proč jsme se tedy rozhodli pro dalšího pejska?

Huginek už tráví více času s mými rodiči. Takže mi pejsek chybí. Hlavně jsem nedávno skočila s vrcholovým sportem takže mě odpadli denní tréninky, které někdy byli i dvoufázové, takže najednou mám spoustu volného času, a také sport mi chybí, takže jsem se chtěla zase nějakému věnovat no a agility mě vždy lákalo. Border kolie byla jasná volba!

Hledali jsme na internetu různé inzeráty a prohlíželi si fotečky ale žádné nás tak nezaujalo a hlavně o feny je velký zájem a my jsme fenečku chtěli, hlavně kvůli Huginkovi. Na konec nás přece jenom jeden inzerát zaujal a to z chovné stanice Sky Trip. Štěňátka ještě nebyla na světě  ale líbilo se nám spojení Sky a Cashe. Říkali jsme si, že by se mohli narodit krásní a na sport šikovní pejsci. Volali jsme, paní Smolkové což je majitelka feny. Oznámila mě že oni si jednu fenečku chtějí nechávat ale, že další fenu máme předběžně zamluvenou. Z telefonátu jsem měla velmi příjemný pocit, majitelku doopravdy zajímalo, kam štěňátka poputují aby se měli dobře. Když nastal den D a štěňátka se narodila, byli jsme nadšení, narodili se tři kluci a tři holky a zbarvení štěňátek bylo nádherné přesně tak jak jsme, si představovali. Takže jsme si  s majitelkou, smluvili návštěvu a od té doby jsme byli v kontaktu a byli jsme rozhodnutí o koupi.